Vítejte na stránkách věnovaných

Rickovi (labrador), Hezince (německý ovčák) a Maxíkovi (bílý švýcarský ovčák)

(samozřejmě nejkrásnější, nejmilejší, nejchytřejší, nejšikovnější, nejvychovanější pesani, kteří se mohli na naší planetě objevit) 

Návstěvníci se zde dočtou o všech novinkách, které se udály doma, na cvičáku, na procházkách... zkrátka vše, co se děje kolem dvou darebáků. Ale hlavně to, zda se daří ochočit krvelačné bestie, které bych za nic na světě nevyměnila... 

 tak snad se stránky budou líbit a každý zde najde "to své"

       EPITAF PRO PSA

  Lord Gordon Byron

Když pyšný lidský syn se pod zem vrací,
v němž svět, krom jména, sotva něco ztrácí,
tu sochař v pompě smutku objednaný
říkáním zdobí hrobku bez příhany -
když dílo skončí, nápis je tam vryt,
ne čím byl mrtvý, ale čím měl být.

Však chudák pes, v životě přítel pravý,
jenž první vítá, brání do únavy,
jenž celým srdcem patří pánu svému,
bojuje, žije, dýchá jenom jemu,
má po smrti být odklizen jak cár,
že pro nebe prý nemá duše dar -
zatímco člověk, hmyz ten, tvrdí směle,
že jenom jemu patří nebe celé.

Ach, člověče, ty, jehož chvíle zkosí,
ponížen otroctvím a zkažen mocí,
kdo zná tě dobře, odpor popadne ho,
ty bídná hrstko prachu oživlého!
Tvá láska smilstvo, věrnost prázdný sen,
tvůj úsměv léčka, slovo podvod jen.
Zlý od přírody, šlechtic leda rodem,
ani té dobré šelmy nejsi hoden!

Vy, kdo ten prostý kámen uvidíte,
jděte svou cestou, truchlit nemusíte.
Já jen, kde leží, vyznačit jsem chtěl,
nejlepší přítel, kterého jsem měl.